Občanské sdružení OBZOR

Budapešť 2008

A tak jsme cestovali do Budapešti. Opět jako delegace, tentokrát na mezinárodní konferenci Learning Cities. Čili naše oblíbené téma celoživotní vzdělávání. Tentokrát jsme jeli na pozvání paní dr. Sarolty Pordány, která se zúčastnila jarní konference u nás. Akci organizovala budapešťská pobočka Institutu pro mezinárodní spolupráci při Svazu německých vysokých škol v Bonnu a spolupořadatelem byla polská kancelář téže instituce.

Do Budapešti jsme odcestovali v sobotu 22.11.2008 ve složení Hlušťa, Honza a já a spolu s námi paní Mgr. Tučková z Akademie J.A.Komenského v Liberci. Už samotná cesta letadlem z Prahy do Budapešti byla zážitkem. Nejdříve Tomášovi prošlo to, že pašoval kapesní nůž. Ale letištní kontrola byla nad věcí, kudličku přeměřili a ponechali majiteli. Pak nás naložili do autíčka i s vozíkem a dovezli k letadlu. K našemu úžasu Tomáše vydrncali na speciální sedačce. Je trochu k nepochopení v dnešní době, že letiště nemá žádnou technickou pomůcku s překlápěcími kolečky a pod., aby se usnadnila práce personálu i pohodlí handicapovaných cestujících. Neumím si představit, že by takhle táhli mě a můj metrák. V Budapešti mají stejný systém, rozdíl byl jen v tom, že jsme jeli sanitkou. Na letišti nás pak čekalo autíčko, které nás odvezlo do hotelu IBIS.

Ubytování bylo super, nedaleko centra, s perfektně vybaveným pokojem pro vozíčkáře. Dokonce i se samospouštěcí televizí (nebo nevypínací?). Tomáš měl opravdu pohodlí. Ač je hlavní město Maďarska v rovině, rozhodně není bezbariérové. To je pouze okolí hlavního náměstí a nové moderní centrum typu sklo-ocel-beton a občas červený tépich. Jinak měl Honza asistenci jako posilovač svalů. Všude jsou abnornálně vysoké obrubníky, tak si oba hoši užívali.

V neděli jsme měli možnost prohlédnout si budovu parlamentu. Z bezpečnostních důvodů se prochází rámem i tady. A Hlušťa? Svůj žabikuch propašoval i sem!!! Prohlídka stála za to. Měli jsme fantastickou průvodkyni a dozvěděli jsme se toho opravdu hodně. Navečer pak dorazili kolegové z Polska a Německa, v noci z Běloruska, takže zahraniční kolektiv byl kompletní. Večer jsme absolvovali krásnou vycházku po nábřeží. Osvětlený hrad a mosty – to jsou opravdu úchvatné pohledy.

Pondělí a úterý bylo věnováno jednotlivým prezentacím. Naše vystoupení se týkalo prezentace celého projektu EQUAL a k naší převeliké radosti bylo vyhodnoceno jako nejlepší. Opět jsme měli štěstí na vynikající tlumočnici. Andrea měla svého oblíbeného hrdinu krtečka, my ji zase doháněli k záchvatům smíchu cimrmanologickou citací. Každopádně jsme si navzájem rozšířili lingvistické obzory (vida, další obzor).  Jak jinak, konference byla docela zajímavá. Fórek ovšem byl v tom, že jednání probíhala sice v nádherném sále, ale v prvním patře bez výtahu a ještě k tomu v historické budově s točitými mramorovými schody. Tak si to Honza opět užil.

Ve středu před odletem jsme ještě stihli navštívit druhou stranu řeky a podívat se na Budínský hrad (šílenci, v historické budově PLASTOVÁ VÝKYVNÁ OKNA) a do chrámu svatého Štěpána. Ten je úžasný a pustili nás tam dokonce zadarmo. Jinak ale všude opět obrubníky a obrubníky a kočičí hlavy, Tomáš měl tedy o masáž postaráno.

Při cestě zpátky nás trochu nepříjemně překvapovalo chování maďarských celníků. Ještě, že tentokrát měl Tomáš kudličku v kufru. A pak zase sanitkou k letadlu, vydrncat, v Praze zdrncat a domů. Budapešť byla nádherná, náročná a pro nás a naši prezentaci i přátelská setkání prostě úžasná.